Píseň o znovusjednocení dvou lidí, kteří byli odděleni po dlouhou dobu. Hlavní téma je emocionální a fyzická touha, ale také neurčitost a naděje na budoucnost. Oba se změnili, ale zdá se, že mezi nimi je stále jiskra. Píseň také zkoumá otázku, zda tyto pocity jsou oboustranné.
Hudební reflexe na komplikovaný vztah, kde obě strany procházejí fází nejistoty a napětí. Je tu střet mezi touhou zapomenout a jít dál a naopak nutkáním zůstat a zjistit, jestli je ještě nějaká naděje na obnovení toho, co bylo. Ve slokách je hodně zmínky o radách druhých podle toho, co považují za nejlepší. To ale nemusí nutně odpovídat tomu, co cítíme nebo potřebujeme.
Mám ADHD a toto je můj pokus vypořádat se s myšlenkami, které mě nechtějí nechat na pokoji.
Vánoce, čas plný zázraků a rodinného tepla, kde i skřítci nesou dárečky a doma máme schované poklady, na které by nepomyslel ani král. Pojďte s námi oslavit magii svátků!
Až setkání s tajemným androidem nabídne Limě naději na překonání neplodnosti. Musí se rozhodnout, jestli příjme pomoc s neznámými následky.
Některé věci nemůžeme nikdy dostat zpět, bez ohledu na to, jak zoufale se snažíme. Tento příběh je o ještě příliš mladém muži, který nedokáže najít klid. Vše směřuje k jednomu zoufalému činu.
Dnes jsem byl po opravdu dlouhé době na procházce se svojí mámou. A tohle se stalo.
Tato příběhová linie nás zavádí do světa plného umění, vzpomínek a neodkrytých tajemství. Hlavní postava se pokouší pochopit svého otce - umělce, který našel krásu a symboliku v tvorbě. Kombinace nostalgie a zvědavosti jí žene do hlubšího pochopení jejich vztahu a hledání toho, co ještě neviděla. Potřebuje zjistit, co opravdu potřebuje.
Představuji si, že jsem v nebi. Mám slunečný den a stojím na pláži. Vítr jemně prohýbá palmy a sleduji, jak mořské vlny čechrají mokrý písek. Měla bych se cítit skvěle, ale něco mi tu chybí. Možná západ slunce? Nebo margarita s kolou? Jahodová zmrzlina? Kdy konečně přijde ten pocit, na který čekám? Prohlížím si své ruce. Sleduji drobné linie na bříšcích prstů. Tvary a uspořádání čar na dlani. Čáry života. Jsou to divné čáry. Jakoby snad ani nebyly mé. Snažím se dýchat hluboce. Nádech. Výdech. Nádech... Ale ztrácím trpělivost. Přemýšlím, co tady vlastně dělám. Asi jen zírám na mořské vlny.